Těžká doba, ve které je tak složité zůstat pozitivní. Na mladé dopadá stejně jako na dospělé, možná i hůře. Přesto si dovolím otočit list a přemýšlet o tom, jak mladým lidem pomoci v blízké budoucnosti.
Uplynulo sto let od doby, kdy úžasný německý pedagog Kurt Hahn poprvé definoval „Šest slabin moderní mládeže“. Sto let je pryč… A vida! Problémy, které Hahn tak bryskně popsal, jsou v dnešní, digitální a sociálními médii posedlé době stále velmi relevantní a rezonují možná daleko více než v minulosti.
Hahn již v roce 1920 cítil, že mladí lidé musejí být chráněni před negativními dopady civilizace, a zformuloval zásadní opatření, která se později proměnila v program DofE a která jsou založena na zážitkovém učení. Zatímco my složitě hledáme v rámci formálních vzdělávacích systémů cesty, jak učit dovednosti a vychovávat odpovědné mladé lidi, prostředky a formy jsou dávno vymyšlené.
Jakých šesti slabin se již tehdy Kurt Hahn obával?
- Oslabení fyzické aktivity v důsledku technologického rozvoje
- Oslabení iniciativy a podnikavosti v důsledku rozšířené nemoci „diváctví“ (tedy aktivit, při nichž je člověk spíše pasivním divákem než aktivním účastníkem)
- Oslabení paměti a představivosti v důsledku vnitřního neklidu vznikajícího z moderního způsobu života
- Oslabení dovedností a zájmů v důsledku úpadku řemeslné zručnosti
- Oslabení sebedisciplíny v důsledku neustálé přítomnosti stimulantů a různých náhražek
- Oslabení sounáležitosti a soucitu v důsledku neustálého spěchu, ve kterém se odehrává moderní život, neboli, jak to nazval William Temple, „spirituální smrt“.
Hahn nemohl tušit, do jak absurdních rozměrů dospěje „nemoc diváctví“, kterou popsal před 100 lety, kdy v roce 2019 si osmiletý youtuber vydělal 26 milionů na videích, ve kterých si hraje s hračkami, a kdy jedno z jeho videí, kde otevírá obrovské Kinder vajíčko, mělo téměř 2 miliardy zhlédnutí!
Naštěstí jako správný zakladatel zážitkové pedagogiky a neformálního vzdělávání nezůstal pouze u definice klíčových problémů či strohé teorie, ale přišel i se svými „Čtyřmi řešeními“.
1. Fyzická aktivita (soutěžit sám se sebou ve fyzické zdatnosti a trénovat tak disciplinovanost a odhodlání mysli prostřednictvím těla)
V průběhu fyzické aktivity vás mysl žádá, abyste přestali, dlouho předtím, než to tělo skutečně potřebuje. Překonat tento mentální vzdor a požadovat po tělu věci, které jsme nikdy dříve nežádali, vede k nastavení nových standardů osobních úspěchů a rozvoji charakteru. Vaše mysl se učí porozumět tomu, že výzvy jsou překonatelné a jejich zdolání má na osobnost holistický dopad.
2. Expedice (na vodě či na zemi tak, abychom před sebe stavěli dlouhé a náročné úkoly vyžadující výdrž)
Budovat si odolnost a přizpůsobivost je jádrem filozofie programů založených Kurtem Hahnem. Programy vyzývají účastníky postavit se mimo komfortní zónu a posunují je do jejich učící zóny. Výdrž buduje charakter. Absolventi často zmiňují, že právě sebedůvěra, kterou jim DofE přineslo, jim v životě umožnila překonat značné překážky.
3. Projekty (zahrnující dovednost, řemeslné umění a ruční práce)
Cvičit mozek k tomu, aby tvořil hmatatelné a praktické objekty, přináší specifický druh štěstí. Tato radost z tvoření je důvodem, proč zahrádkáři tráví dny tím, že pěstují rostliny, pracovníci se dřevem plní obchody opracovanými trámy a kuchaři tráví hodiny v kuchyni tím, že připravují jeden speciální pokrm.
4. Dobrovolnictví (pomoc druhým a potřebným)
Věnovat svůj čas pomoci druhým, kteří pomoc potřebují, pomáhá budovat soucit a sounáležitost. Uvědomění si, že jsme součást něčeho většího, než jsme my sami.
V minulém textu jsem psal o potřebě přemyšlení – „rethinkingu“ a přenastavení – „reimaginingu“, podstaty vzdělávání, která vzešla z letošního Davosu 2021 a o které tušíme, že by se skutečně měla rychle uskutečnit. Možností máme nespočet. Stačí se jen podívat do historie a odkázat se na osobnosti typu Kurta Hahna, který vždy toužil pouze a jen po jedné zásadní věci, totiž aby každý mladý člověk bez rozdílu mohl naplnit svůj potenciál a prožít úspěšný a odpovědný život. Není právě toto podstata vzdělávání?
Tomáš Vokáč
)